úterý 27. dubna 2021

VÍKEND NA VYSOČINĚ

 Myslím, že zrovna po tomto šíleném roce bychom neměli nechávat příležitosti nevyužité. Přesně tohle jsem si řekla, když se mi naskytla příležitost jet na víkend na chatu na Vysočině, kam jsem se chtěla moc podívat. Neskutečně mě lákala ta příroda. A ve spojení s chatou uprostřed ničeho? Sbalte mi tašku a jedem!


Chata byla krásná. Hned po příjezdu jsme se vrhli na gril a vaření. Všichni měli hovězí steak (ten jsem nefotila), já naprosto dokonalé kuřecí burgery. Po jídle jsme se vrhli na deskovou hru!



K večeru nás čekala ta nejlepší část - a to procházka nádhernou přírodou, ze které jsem byla vážně unesená. Všude jen stromy, louky, studánka, potůčky a řeka. Nechyběly ani skály nebo srnky. Žádná silnice ani nic podobného. Být chvíli uprostřed ničeho, kde nechytnete ani signál, je skvělé.




Skoro žádné fotky vlastně nemám a vůbec mi to nevadí. Nejraději si užívám chvíle, kdy jsem jednoduše offline a nemám možnost se připojit. Co si budem, dost často odemykám telefon jen tak ze zvyku. 




Před samotnou cestou na Vysočinu jsme šli nakoupit do Makra, takže (hlavně) o alkohol nouze vážně nebyla. :D 


Navečer už nebylo nejtepleji (čti klepala jsem se jak řízek). Jenže problém byl v tom, že ostatním vlastně až taková zima nebyla. Jenže já se klepala zimou i v Egyptě na pláži, takže chata uprostřed lesa pro mě byla teda kapánek horší. 

Večer jsme začali chatu vytápět a mně přišlo zajímavé, jak jedny vcelku malé kamna dokážou vytopit dvoupatrovou chatu. Zlom nastal cca ve tři ráno, kdy dřevo v kamnech dohořelo a já se už pomalu začínala zase třást. :D


Na chatě nás bylo pět, přítelovi kolegové z práce a já. Ano, tak trochu nelegální party, jelikož tolik lidí pohromadě současná situace nepovoluje.. nu což. :D 

Celkově to byl ale nádherný víkend, spousta čerstvého vzduchu a už se těším, až se na Vysočinu podívám zase někdy příště! <3

Kde v České republice je podle vás ta nejkrásnější příroda?

Ejmina
pondělí 19. dubna 2021

MY WEEK

 Rozhodla jsem se, že sepíšu článek na úplně obyčejné shnutí mého týdne. Mám tyhle články ráda i ostatních, tak dneska přispívám i tím svým. 


V pondělí jsem hned ráno využila otevřených okresů a jela na 300 km trip domů,  zkontrolovat chlupáče a rodinu. A klasicky pracovat a dělat školu, akorát v jiném prostředí. A to je něco, co mi vždycky neskutečně prospěje. Cestu vlakem jsem si po těch (asi) dvou měsících užila a utekla mi jako voda, jelikož jsem byla superproduktivní. A taky jsem hodně četla, a to bylo boží. 


Co mi přišlo přinejmenším trochu vtipné a taky dost na hlavu je to, že jsem úplně zapomněla, že mám v pondělí online výuku. Asi jsem z těch cest přes všechny okresy měla takovou euforii, že pro můj mozek nějaká online výuka nebyla vůbec zajímavá. Večer jsem pak chytla slinu na nějaký nový kontent článků a do poznámek v telefonu jsem si všechno zapisovala, až dokud jsem úplně neodpadla únavou.

V úterý dorazila očekávaná zima a déšť, proto jsem si na tento den naplánovala všechny seminární práce, zásobu článků na blog  a dalších studijních povinností.  A taky tu klasickou práci. Pro blogerku nic moc den na focení, nemáte vlastně ani co fotit a navíc je celodenní šero. Ale hlavní je, že jsem byla produktivní! 


K večeru jsem stihla i jednu přednášku o advokacii vedenou Danielou Kovářovou (právnička, bývalá ministryně spravedlnosti). Pak jsem měla v plánu ještě jednu, ale bohužel jsem to už nestihla.


Za to jsem ale stihla krátkou relaxační koupel, kterou jsem si nedopřála pěkně dlouho.

Nesmím zapomenout ani na chlupáče, kvůli kterým jsem každou chvíli vstávala od počítače. Poctivé a pravidelné drbání je prostě potřeba!



Ve středu jsem šla nakoupit dědovi a babičce, takže jsem už přece jen musela jít ven do zimy. Ráno jsem začala sladko-slanou snídaní, umyla si vlasy a nevynechala jsem ani svoji ranní skin care rutinu.


Těsně před tím, než jsem vyšla z bytu, jsem zaznamenala, že naše učitelka přidala materiál ke zkoušce pro celou skupinu na Google Classroom. Neskutečně mě to pobavilo, jelikož to byla moje seminární práce do účetnictví, kterou jsem odeslala v úterý a ještě k tomu o den později než byl deadline. Asi to teda přece jenom bylo dobrý!

Poslední dobou mám obrovskou chuť na kávu, takže denně vypiju i tři a pak jsem neskutečně produktivní. Nikdy jsem tak úplně nevěřila v její kouzlo, ale ona vážně funguje.


Odpoledne jsem si běžela vyzvednout pleťové krémy do lékárny a po cestě jsem si uklovla ještě klasiku od Astridu. Můj pleťový krém mi akorát došel a já jsem si jako klasická beauty blogerka nemohla koupit přece jen jeden a tak jsem teda vzala rovnou tři. To, že jsem si vytvořila další objednávku na Sephoře raději vůbec nekomentuju. :D Ale jinak mi ty krémy neskutečně zlepšily den. Já prostě zbožňuju veškerou kosmetiku.


Jako outfit jsem zvolila opět zimní bundu, u které jsem upřímně doufala, že už ji letos nevytáhnu. No bohužel vytáhla, a k tomu mi zabrala půlku místa v kufru. Jako protest proti zimě jsem zvolila holé kotníky a moje nejmilovanější tenisky (Nike Vapormax Plus), protože se se zimou už nehodlám smiřovat. Jsou trochu dražší, ale já mám nejradši, když mám kvalitní boty a zbytek outfitu už zkombinuju náhodně/sportovně. Třeba mikina je přítelova. Teda byla.


Čtvrtek začal hnusně a s deštěm, který nebral konce. To znamená jediné -  opět ideální čas na školu a práci. Teď se mi tyhle dny, kdy nejde venku nic zajímavého dělat velice hodí, jelikož rozjíždím nový projekt, tak je každá minuta navíc dobrá. Vlastně z tohoto dne nemám ani žádnou fotku.


V pátek jsme měli s kamarádkou naplánovanou party ve dvou. Já jsem si vyřešila svoje povinnosti a odpoledne jsme se sešly na nákup potřebných věcí. Pak už jsme si pomalu vše připravily, upekly šneky a smály se, že máme občerstvení jak (aspoň) pro pět lidí.

Moje sobota byla v moodu “mírně jsem to přepískla s rumem” a celý den jsem proležela. Kocovinu jsem neměla, ale prostě pohodová sobota občas neuškodí. 


V neděli jsem naskočila na můj vlak s povinnostmi. Nedávno jsem si říkala, že si budu nechávat víkendy úplně volné, ale nakonec jsem zjistila, že je to pro mě spíš utrpení, a tak každý víkend dělám školu i práci, akorát volněji než přes týden.


Zašla jsem si na několik menších procházek a vlastně to byl moc fajn den.

Celý týden bych zhodnotila jako vcelku nudný, i když jsem ráda, že můžu trávit čas i mimo okres a nejdůležitější je teď (bohužel) škola. I tak jsem tento článek chtěla moc napsat✨ Upřímně jsem zvědavá na léto, kdy se po několika letech nebudu muset věnovat škole ani přípravě na tu další. Ale rozhodně vím, že nudit se nebudu🙌🏼

Líbí se vám tento typ článků? Chtěli byste je u mě vidět častěji? :)

Ejmina

 











pondělí 5. dubna 2021

FOOD INSPO #1 | cuketový perník, ideální ke kávě!

Na perník jsem měla už chvíli chuť. Ale klasický nezdravý se mi dělat nechtěl. Jelikož jsem doma měla cuketu navíc, hned bylo jasno. Cuketový perník!

Vím, že poslední dobou jsou cuketové recepty cool, já jsem ho ale objevila u mojí babičky. A doufala jsem, že bude alespoň z poloviny tak dobrý, jak ho mívá ona.


Budeme potřebovat:

- jeden hrnek rýžové mouky (pokud nemáte, dejte klasickou hladkou)
- jeden a půl hrnku hrubé mouky
- dva hrnky nastrouhané cukety (cca tři cukety)
- jeden hrnek cukru
- dvě vajíčka
- kypřicí prášek do perníku
- perníkové koření
- lžička skořice
- lžíce kakaa
- půl hrnku oleje
- půl hrnku mléka


Všechny ingredience smícháme a vylijeme na plech (já dělala v pekáčku). Pekla jsem podle svojí trouby cca 30 minut na 160 stupňů, podle špejle, dokud nebyla suchá.


Navrch jsem dala domácí zavařené borůvky. Pekla jsem jej vlastně hlavně proto, abych měla něco ke kávě. A je to skvělá kombinace!

pátek 2. dubna 2021

Egypt 2021 | dovolená v zimě & jak je to s covidem?

Co je lepší, než dovolená v době, kdy máme v Česku 0 stupňů, všechno zavřené a zbytek zakázaný? Přesně tak, nic.


Nejraději bych někam vycestovala každé čtyři měsíce, ale tentokrát už jsem cítila, že musím jet pryč, jinak se zblázním. Doslova. A tak jsme jeli.


Jediné, co jsem opravdu chtěla, bylo teplo. 
A taky změnu prostředí.
Prostě vypadnout z Česka.

V Egyptě jsem byla poprvé. V létě je tam moc horko a přes zbytek roku by mi to s nikým časově nevycházelo. Ale teď je vlastně stejně všechno jinak. 



Čeho jsme si všimli už na samotném začátku je to, že jsme si vybrali opravdu nejkrásnější resort s voňavou zahradou plnou květin a různých ptáčků. Nejvíc se mi líbilo to, že se člověk po resortu dost nachodil, takže jsme nebyli vyvalení jako vorvani, ale poctivě jsme naťapali přes 20 tisíc kroků denně. Náš výhled z pokoje byl krásný. Každé ráno jsme koukali na moře.

Hotelová pláž měla něco kolem 1 km a byla téměř bez lidí. A to bylo skvělé. Hodně tam foukalo. Občas opravdu dost. Ale jakmile nefoukalo, sluníčko zase hodně pálilo. Počasí bylo příjemné, i když mně by asi ani nevadilo, kdyby bylo ještě tepleji. Měli jsme celý týden 28 stupňů.






Hned na začátku týdne jsme si vybrali výlet, který byl na celé odpoledne. V hlavní roli byly čtyřkolky, ale poté jsme ještě jezdili na buginách a pak v jeepech jeli pouští víc jak půl hodiny do samotného ničeho - do malé vesničky uprostřed pouště, kde jsme se mohli projet na velbloudech, podívat se jak někteří lidé žijí a kochat se nádhernými výhledy na poušť. 











Náš hlavní cíl dovolené byl 100% odpočinek, jídlo a opalování. Egypt se nám tak zalíbil, že jsme se rozhodli, že až přijedeme příště, pořádně ho prozkoumáme i spolu s hlavním městem. Jsem milovnice filmu Mumie a od té doby, co jsem ho viděla poprvé, chci Egypt prozkoumat!




Při balení knížek na cestu jsem si slíbila, že si s sebou nebudu brát žádné seberozvojové knihy, ačkoli jich na mě doma z knihovny natěšeně kouká asi tak milion. Chtěla jsem mít čistě relaxační týden, kdy moje hlava nebude muset přemýšlet a 100% si odpočine. A to se povedlo.


Co se týče covidu, za ten týden jsme skoro zapomněli, že vůbec existuje. Roušky jsme v resortu nosit nemuseli, nosil je pouze personál. Roušky musíte nosit v autobusech či taxi a kontroluje to tamní policie. 

Testy na covid jsme absolvovali den před odletem z Česka, pak v Egyptě den před odletem do Česka a následně v ČR je povinná karanténa. Ta trvá buď 5-14 dnů + poté si uděláte opět PCR test, nebo jsem četla o 14 denní karanténě bez nutnosti se testovat. Ale upřímně se v tom už sama nevyznám.

Testy v Egyptě mi nebyly zrovna dvakrát příjemné, protože jsme jeli autobusem na místo, kde se lidé - většinou turisti testovali hromadně. A když říkám hromadně, tak to tak myslím. V jakési “čekárně” čekalo plno lidí (samozřejmě bez odstupů) a v samotné testovací místnosti se údajně testovali 4 lidé najednou, ale přišlo mi, že jich tam bylo ještě víc. Naštěstí bylo vše rychlé, my vždy negativní a jeli jsme zpátky na hotel.




Jídlo bylo celkem v pohodě. Moje nejoblíbenější část dne byla rozhodně ta snídaňová. Falafel, fazole, kuřecí párky a k tomu místní pečivo. Po snídani jsme si mohli dát croissanty s marmeládou, donuty nebo dortíky. Mňam! 

Obědy a večeře za mě byly trochu slabší, protože se často podávalo hovězí maso, které já nejím. Jediné maso, které jednou za čas snesu, je kuřecí. Některé dny tam kuřecí nebylo vůbec, a tak jsem si dávala rybu. Za to když bylo, tak bylo skvělé. Kořeněné se zeleninou ala kebab nebo grilované. To mi neskutečně chutnalo. Byl tam velký výběr zeleniny a salátů, které jsem si skoro nedávala, jelikož zeleninu zrovna dvakrát nemusím. 



Dovolená v Egyptě pro mě nebyla pouhým odpočinkem, ale hlavně snahou se v jiném prostředí naladit na jinou vlnu, kterou si s sebou zase odvezu zpátky do Česka. Mezi to patří třeba pravidelný spánkový režim, být vděčná za svou denní rutinu a že mám možnost na sobě pracovat (na dovolené mi vždy právě můj režim, práce či škola začne po pár dnech chybět) Jednoduše jsem byla odhodlaná být zase vděčná za obyčejné věci ve svém životě, které mi ve vlně stereotypu začínaly připadat otravné. Dává to smysl?

Ejmina