maličkosti aneb zázraky všedních dní

 Už je to delší dobu co se snažím zaměřovat za každodenní maličkosti. Nemyslím tím, že bych se předtím zaměřovala na obrovské cíle, spíš mi přijde, že moje pozornost nebyla nikde a já jen proplouvala životem, ve kterém mi spousta věcí utíkala.

Pojďte se inspirovat a vědomě si užívat každodenní maličkosti semnou! 

Slunce

Poslední dobou si víc než kdy jindy uvědomuju, jaký zázrak je sluníčko. Jakmile vysvitne, moje nálada se okamžitě obrátí naruby. Teď v zimě si ho vážím ještě víc. Je to vlastně poprvé, co mi doslova chybí k životu, protože bez něj je moje energie na bodu mrazu. Moc ráda sedím u svého stolu při slunečném dni, a když už mi dochází motivace, prostě se kouknu, jak svítí na protější dům a hned je mi tak nějak lépe. Dnes, když píšu tento článek je skoro tma a slunce nikde, proto vytáhnu alespoň fotku z pozdního léta, když jsme v našem bytě bydleli teprve pár dnů.

Dobré jídlo

Zároveň maličkost a zároveň vůbec. Teď myslím jídlo spíš jako zpestření dne. Každý den si můžeme dělat jiné a nebo každý den můžeme připravovat to, které nejvíc milujeme. 

Já si většinou oblíbím nějaký recept a podle něj vařím/peču klidně pořád dokola, až dokud mě to neomrzí. Poslední dobou jsem si neskutečně zamilovala třeba sypaný jablkový koláč, který jsem si upekla včera večer a dnes mám díky němu umlsanou, krásnou neděli.

Procházky 

A hlavně ty při západu! Pamatuju si, jak jsem asi před 2 lety (konečně) přišla na to, že procházky jsou lék. Na všechno. 

Snažila jsem se chodit co nejvíc, a protože mám psa, šlo to snáz. Já ale miluju mít o všem přehled a hlavně se tak nějak překonávat, proto jsem si pořídila sportovní hodinky a tím si udržovala zdraví psychické i fyzické.

Dnes už jsou pro mě procházky tak trochu klasika. Pokud můžu jdu. Pokud se mi nechce, nejdu. A pokud je mi psychicky na nic, na nic nečekám a jdu.

Poslouchat své tělo v každý moment

Třeba mně trvalo dlouho, než jsem se svoje tělo naučila poslouchat. Neznamená to, že se vám v pondělí nechce pracovat, tak si dáte odpočinkový den. Myslím tím spíš si tu práci zpříjemnit, dát si teplou kávu, dortík nebo obojí a zapálit voňavou svíčku. Zjistila jsem, že dokážu pracovat téměř kdykoli a kdekoli, pokud k tomu mám útulné a příjemné prostředí.✨ 

Poslouchat své tělo znamená dělat věci co nejvíc tak, jak cítíte, že byste je dělat měli.

Čtení knih aneb ponořím se do jiného světa

Přesně to miluju. Jednoduše hodit nohy nahoru, otevřít knihu a utéct za nějakým dobrodružstvím. O to víc mě mrzí, že se kolikrát ke knize nedostanu i několik týdnů. Chvíli jsem dokonce pozorovala, jestli to neoddaluju schválně, ale jednoduše jsem jen nestíhala. Proto byste našli čtení knih i v mém novoročním předsevzetí (a o to větší ostuda je, že na konci ledna dočítám teprve svou první knihu v tomto roce). 

Tuto knihu jsem četla už asi dva (možná víc) roky zpátky a patří mezi moje favoritky. Strašně mě bavilo se dozvídat o tom, jak vůbec vznikala firma Gucci. Věděli jste, že se zakladatel jmenoval Guccio Gucci? To je přinejmenším dost cool!

Plánování

Další z činností, které naprosto miluju, je si v klidu sednout, dát si kávu a u toho si naplánovat celý den, týden, měsíc. Poslední dobou plánování dávám víc úsilí než obvykle, jinak bych nejspíš vůbec nic nestíhala. A kdybych neplánovala vůbec, tak bych spoustu, ač by se mohlo zdát že jednoduchých cílů, nezvládla.

Zaměřujete se na maličkosti? Které? 

Jaké jsou pro vás momenty, které vás "udržují naživu"? Ty, které vás dokážou perfektně zrelaxovat a navodit pocit klidu?