čtvrtek 28. ledna 2021

maličkosti aneb zázraky všedních dní

 Už je to delší dobu co se snažím zaměřovat za každodenní maličkosti. Nemyslím tím, že bych se předtím zaměřovala na obrovské cíle, spíš mi přijde, že moje pozornost nebyla nikde a já jen proplouvala životem, ve kterém mi spousta věcí utíkala.

Pojďte se inspirovat a vědomě si užívat každodenní maličkosti semnou! 

Slunce

Poslední dobou si víc než kdy jindy uvědomuju, jaký zázrak je sluníčko. Jakmile vysvitne, moje nálada se okamžitě obrátí naruby. Teď v zimě si ho vážím ještě víc. Je to vlastně poprvé, co mi doslova chybí k životu, protože bez něj je moje energie na bodu mrazu. Moc ráda sedím u svého stolu při slunečném dni, a když už mi dochází motivace, prostě se kouknu, jak svítí na protější dům a hned je mi tak nějak lépe. Dnes, když píšu tento článek je skoro tma a slunce nikde, proto vytáhnu alespoň fotku z pozdního léta, když jsme v našem bytě bydleli teprve pár dnů.

Dobré jídlo

Zároveň maličkost a zároveň vůbec. Teď myslím jídlo spíš jako zpestření dne. Každý den si můžeme dělat jiné a nebo každý den můžeme připravovat to, které nejvíc milujeme. 
Já si většinou oblíbím nějaký recept a podle něj vařím/peču klidně pořád dokola, až dokud mě to neomrzí. Poslední dobou jsem si neskutečně zamilovala třeba sypaný jablkový koláč, který jsem si upekla včera večer a dnes mám díky němu umlsanou, krásnou neděli.

Procházky 

A hlavně ty při západu! Pamatuju si, jak jsem asi před 2 lety (konečně) přišla na to, že procházky jsou lék. Na všechno. 

Snažila jsem se chodit co nejvíc, a protože mám psa, šlo to snáz. Já ale miluju mít o všem přehled a hlavně se tak nějak překonávat, proto jsem si pořídila sportovní hodinky a tím si udržovala zdraví psychické i fyzické.

Dnes už jsou pro mě procházky tak trochu klasika. Pokud můžu jdu. Pokud se mi nechce, nejdu. A pokud je mi psychicky na nic, na nic nečekám a jdu.


Poslouchat své tělo v každý moment

Třeba mně trvalo dlouho, než jsem se svoje tělo naučila poslouchat. Neznamená to, že se vám v pondělí nechce pracovat, tak si dáte odpočinkový den. Myslím tím spíš si tu práci zpříjemnit, dát si teplou kávu, dortík nebo obojí a zapálit voňavou svíčku. Zjistila jsem, že dokážu pracovat téměř kdykoli a kdekoli, pokud k tomu mám útulné a příjemné prostředí.✨ 
Poslouchat své tělo znamená dělat věci co nejvíc tak, jak cítíte, že byste je dělat měli.

Čtení knih aneb ponořím se do jiného světa

Přesně to miluju. Jednoduše hodit nohy nahoru, otevřít knihu a utéct za nějakým dobrodružstvím. O to víc mě mrzí, že se kolikrát ke knize nedostanu i několik týdnů. Chvíli jsem dokonce pozorovala, jestli to neoddaluju schválně, ale jednoduše jsem jen nestíhala. Proto byste našli čtení knih i v mém novoročním předsevzetí (a o to větší ostuda je, že na konci ledna dočítám teprve svou první knihu v tomto roce). 
Tuto knihu jsem četla už asi dva (možná víc) roky zpátky a patří mezi moje favoritky. Strašně mě bavilo se dozvídat o tom, jak vůbec vznikala firma Gucci. Věděli jste, že se zakladatel jmenoval Guccio Gucci? To je přinejmenším dost cool!


Plánování

Další z činností, které naprosto miluju, je si v klidu sednout, dát si kávu a u toho si naplánovat celý den, týden, měsíc. Poslední dobou plánování dávám víc úsilí než obvykle, jinak bych nejspíš vůbec nic nestíhala. A kdybych neplánovala vůbec, tak bych spoustu, ač by se mohlo zdát že jednoduchých cílů, nezvládla.


Zaměřujete se na maličkosti? Které? 
Jaké jsou pro vás momenty, které vás "udržují naživu"? Ty, které vás dokážou perfektně zrelaxovat a navodit pocit klidu?


úterý 12. ledna 2021

Co mě naučil rok 2020 a plány do roku 2021

Co mě naučil rok 2020 

Tento rok mě naučil, jako každý, spoustu věcí. A musím říct, že i když jsem si na začátku myslela, že bude hodně úspěšný, samozřejmě jsem se hodně spletla. Jsem ale klidná, protože vím, že většinu plánů mi překazil covid a nedá se s tím nic dělat. Řekla bych, že rok 2021 je skvělá příležitost na splnění si všech svých přání a začít pracovat na všem, co jsme tak dlouho odkládali. Protože jednoho dne se může stát, že to budeme chtít udělat, ale nebudeme moct a nebo už bude moc pozdě.


Myslela jsem si, že se odstěhuju a tím se vyřeší většina mých problémů (nebýt covidu, tak ano). Jelikož jsem byla téměř celý rok bez práce, bez školy a jen doma, naučilo mě to pár věcí:

- vydělávat se dá i na internetu 
- nejhorší je začít (a to platí snad ve všem)
- na psychiku nejvíc pomůže pohyb
- s dobrým plánováním si udělám čas na cokoli
- že si můžu večer klidně pustit seriál a nemít při tom výčitky

Znovu jsem se utvrdila v tom, že nesnáším stereotyp a proto jsem se snažila mít své dny co nejvíce pestré. A taky že pokud cítím, že potřebuju odpočívat, tak prostě budu odpočívat. A aby to bylo fér, napíšu i pár bodů, kvůli kterým jsem ten rok neměla zrovna nejlehčí:

- v první polovině roku jsem nejvíc bojovala s úzkostí
- celý rok jsem bojovala s nespavostí a špatným spánkem
- můj největší nepřítel byla únava
- měla jsem neskutečnou potřebu vycestovat do tepla (a pořád mám)
- největší rána ke konci roku byla, když mi umřel milovaný pes


Asi jako u každého, tak i moje psychika je mnohem horší, když jsem pořád doma. Problémy se spánkem špatnou psychiku ještě víc podpořily a já pak přes den nebyla schopná udělat vůbec nic. Většinu léta jsem se snažila načerpat energii na balkoně a procházkách po Praze a zpětně si říkám, že jsem vlastně vůbec neposlouchala svoje tělo. 

Na začátku školního roku jsem sebrala svoje poslední síly a hecla se. Chtěla jsem dodělat školu a zároveň se dostat na vysněnou výšku, která je samozřejmě neskutečně těžká. Já si totiž neumím nikdy vybrat nic normálního, při čem bych nemusela umírat na stres. Za odměnu jsem si slíbila, že v roce 2021 budu víc cestovat. Jenže to není ideální motivace, když ani nevíte, jestli to bude vůbec možné. Sama jsem se divila, že jsem se z nuly vyhrabala na slušnou studentku, která se denně učila pět hodin a snažila se být taky lepší blogerkou. Pak ale přišla ta rána, kdy mi umřela moje Bernie a já jsem nedobrovolně na dva měsíce přestala úplně fungovat.

A právě proto jsem si řekla, že letos ty plány musí stát za to.

Plány na rok 2021

1. ŠKOLA

Jestli mám z něčeho opravdovou radost, tak z toho, že letos půjdu na VŠ. Je sice víc než dost možné, že na svou vysněnou školu se letos nedostanu, mně to ale až tolik nevadí. Nejdřív mi to vadilo neskutečně a byla jsem neustále ve stresu z toho, že ztratím další rok, kdy ani nevím, co vlastně budu dělat. Teď už jsem ale v klidu. Proč se mám stresovat z něčeho, co stejně neovlivním? V záloze mám ještě jeden obor, který hodlám vystudovat, a tak je vlastně úplně jedno, čím a kdy začnu. Pro mě je hlavní, že se konečně hnu z místa a uzavřu kapitolu, která už zoufale potřebuje být dopsaná.

2. PRACOVAT NA SOBĚ - SEBEROZVOJ

Díky čtení seberozvojových knížek a seberozvoji celkově jsem se dokázala dostat úplně sama z velkých psychických problémů (trvalo mi to asi 4 roky) a proto v tom hodlám pokračovat. Čeho jsem si ale všimla je to, že jakmile jednou nějaké psychické problémy máte, nikdy tak úplně nezmizí. Vždy jsou s vámi někde v pozadí a vy se bojíte, že přijde nějaký spouštěč a všechno bude zase při starém. Jelikož na svém (nejen) psychickém zdraví chci vážně pracovat, rozhodla jsem se, že budu docházet na psychoterapii. Zjistila jsem, že je momentálně neskutečně dlouhá čekací doba a já jsem čekala snad půl roku. Už jsem ale objednaná a začínám velice brzo.


 3. ČÍST VÍC KNIH

Uznávám, že toto je asi dost časté předsevzetí. Já jsem přečetla loni 14 knížek a předloni 15. Výsledek? Mám pocit, že jsem nečetla skoro vůbec. Takže letos si dávám za úkol přečíst alespoň 20.. kdyby víc, zlobit se nebudu.😀
Upřímně nechápu, proč si na čtení tolikrát neudělám čas a dělám něco jiného. Kolikrát se mi nechtělo ji ani otevírat, přitom ten pocit, kdy se ponoříte do jiného příběhu a světa, je naprosto uvolňující.


4. VZDĚLÁVÁNÍ I MIMO ŠKOLU

Když nemusím dělat nic navíc, většinou to nedělám. Proto se vždy soustředím na školu a na nějaké další vzdělávání nepřijde ani řeč. Letos mám v plánu si udělat dva kurzy. A vážně doufám, že už mi v tom nebudou bránit žádná vládní opatření.
Jako další úkol jsem si dala pravidelné učení se základů španělštiny, jelikož jsou mi Španělsko i španělština dost sympatické. Začala jsem už minulý rok, ale to nestálo za řeč. Snad letos budu umět víc jak buenos días!

5. BUDOVÁNÍ ZDRAVÝCH NÁVYKŮ

Právě čtu knihu "Atomové návyky" a v letošním roce bych se chtěla zaměřit právě na ně. Chtěla bych za den zvládat víc věcí bez toho, aby mi braly tak vzácnou energii a to se mi může splnit právě s budováním správných návyků. 

6. LÉPE SI PLÁNOVAT ČAS

Jsem člověk, který miluje plánování. Potřebuju si svoje úkoly napsat a ideálně víckrát a mít je všude na očích, aby nehrozilo zapomenutí nebo prokrastinace. 
Proto si na letošní rok doslova nařizuji lepší plánování, víc u plánování přemýšlet a nezapisovat si tolik úkolů, které nestihnu a nebo mě vystresují.

Taky budu letos k diáři využívat týdenní, měsíční plánovače a k nim i to do listy, které budu mít na očích ještě víc. Bude to totiž faaakt potřeba.

Poslední věc, ve kterém hodlám pokračovat, je poslouchat své tělo, dělat si radost a užívat si života pozitivním způsobem!


A jaké cíle si dáváte vy, nebo ve kterých už zajetých hodláte pokračovat?